„Jsem hudební skladatel píšící vážnou hudbu navazující na velkou evropskou hudební tradici. Mými hudebními prioritami je melodičnost, harmonie, jasná výstavba formy a sdělnost v duchu mistrů od osmnáctého do první poloviny dvacátého století. Svou tvorbou navazuji na jejich odkaz,“ charakterizoval sám sebe Juraj Filas.
Pocházel z Košic. Na Pražské konzervatoři studoval operní zpěv a kompozici, na AMU byl pak žákem skladatele Jiřího Pauera. Usadil se v Praze a stal se v roce 1985 pedagogem Hudební fakulty Akademie múzických umění. Narodil se 5. 3. 1955, zemřel 31. 12. 2021.
Ve svých více než 130 dílech, zahrnujících skladby symfonické, kantáty, koncerty, Te Deum, Requiem, dvě opery a množství komorních skladeb, uplatňoval především smysl pro melodiku a harmonii. Ve své tvorbě působivě zpracovával závažná duchovní a lidská témata. Psal často na konkrétní objednávky, mnohdy šlo o vynikající světové interprety. Jedním z jeho nejznámějších děl se stalo Requiem Oratio spei (Modlitba naděje), které věnoval všem obětem mezinárodního terorismu.
Filas se řadí k předním světově uznávaným českým skladatelům. Jeho skladby byly uvedeny v newyorské Carnegie Hall nebo Lincoln Center, na významných festivalech jako Beethovenfest-Bonn, Pražské Jaro, nebo dalších významných pódiích. Patrně posledním dokončeným rozsáhlým dílem je Koncert pro housle a orchestr s podtitulem „Za ztracené lásky“ věnovaný Ivanu Ženatému, premiéry už se bohužel nedožil.