Pustit hudbu
Pražský komorní orchestr bez dirigenta
|
 |
|
|
Jiří Pospíchal
koncertní mistr |
Pavel Šafařík
zástupce koncertního mistra |
Mezi českými orchestry má PKO zcela výsadní postavení a i ve světě se obdobná tělesa vyskytují jen velmi zřídka. Hra bez dirigenta představuje především zcela odlišnou kvalitu orchestrální sounáležitosti, kdy se každý hráč vztahuje ne k dirigentově taktovce, ale tělesu jako celku, a protože jsou všichni v roli interpretů hudby komorní, figuruje toto slovo v názvu orchestru naprosto oprávněně i přes rozsáhlejší nástrojové obsazení, jež vychází z praxe vrcholného klasicismu, tj. konce 18. století, a tvoří ho vícenásobně obsazený smyčcový čtyřhlas (11 houslí, 4 violy, 4 violoncella a 2 kontrabasy) doplněný zdvojeným dechovým sextetem (flétny, hoboje, klarinety, fagoty, lesní rohy, trubky) a tympány.
Právě iniciativa hudebníků coby interpretačních individualit psala historii PKO již od jeho zrodu, kdy z podnětu hráčů prvních pultů Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze vzniklo menší těleso, jež by adekvátnějším způsobem odpovídalo novým dramaturgickým představám soustředěným tehdy zejména na interpretaci starší české hudby, jak dokládá už zcela první nahrávka PKO z října 1951, Orchestrální kvartet Karla Stamice. Hned příštího roku se orchestr svou účastí na prestižním festivalu Pražské jaro zařadil mezi naše nejžádanější soubory, k čemuž přispíval též čím dál zřetelnější ústup od plného orchestrálního obsazení při interpretaci starší hudební literatury.
Repertoárové možnosti tohoto uskupení se tedy otevírají především v hudbě klasicismu (Haydn, Mozart, raný Beethoven), zasahují však i do epochy vrcholného baroka (Bach, Händel, Vivaldi). Odpovídající nástrojové obsazení se ovšem vyskytuje rovněž v dílech raného romantismu (Mendelssohn, Schubert) a velmi často také v hudbě 20. století (Britten, Honegger, Prokofjev, Stravinskij).
Zcela samostatnou kapitolu tvoří pochopitelně hudba starých českých mistrů představovaná takovými jmény či rody, jako jsou Michna, Zelenka, Stamic, Benda, Dušek, Mysliveček, Vaňhal, Koželuh, Vranický, Rejcha, Jírovec, Voříšek a další. Značnou pozornost věnuje PKO samozřejmě Dvořákovi, Janáčkovi a Martinů, hraje ale i řadu soudobých autorů, z nichž mnozí píší orchestru takříkajíc přímo na tělo.
Rostoucí závazky tělesa čím dál víc kolidovaly s požadavky angažmá v rozhlasovém orchestru, což roku 1965 logicky vyústilo v osamostatnění PKO. Po pádu komunistického režimu pak hráči v roce 1991 vzali provoz orchestru do svých rukou prostřednictvím podniku PKO – agentura, spol. s r. o., jehož jednatelem je Jiří Krob, generálním manažerem je Marek Pospíšil.
Úctyhodná půlstoletá tradice PKO zanechala nesmazatelnou stopu jak v domácím hudebním životě, tak i na zahraničních pódiích. Orchestr v průměru absolvuje kolem 40 koncertů ročně. Domácímu publiku nabízí každoročně abonentní cyklus 4 – 6 koncertů v Dvořákově síni Rudolfina, pohostinsky vystupuje po celé republice a stal se už rovněž zcela neodmyslitelnou součástí dramaturgie nejvýznamnějších českých hudebních festivalů Pražské jaro a Dvořákova Praha.
Plné čtyři pětiny všech svých vystoupení však orchestr uskutečňuje na zahraničních koncertních pódiích. Vedle častých zájezdů po Evropě a účasti na hudebních slavnostech v Biarritzu či na Rheingau Festival nebo Mozartfest Würzburg podniká rovněž rozsáhlá turné do zámoří, takže již osmkrát hostoval v Jižní Americe, čtrnáctkrát ve Spojených státech a Kanadě a šestkrát v Japonsku. Kromě toho se v poslední době výrazně prosadil i v Korejské republice, Malajsii a Singapuru.
Za padesát let své existence orchestr nahrál bezpočet titulů pro Supraphon, Denon, BMG, Decca, Telarc i další značky a v jeho rozsáhlé diskografii nechybí ani řada významných ocenění, jako je Zlatá deska Supraphonu, Wiener Flötenuhr či Grand Prix du Disque od Académie Charles Cros.
V této souvislosti je třeba připomenout, že zejména v nahrávacím studiu se PKO bez ohledu na svůj název i převažující způsob interpretace hudební literatury rozhodně nevyhýbá ani práci pod taktovkou dirigenta, jak dokazuje neobyčejně úspěšná spolupráce s Václavem Neumannem a Gerdem Albrechtem či dlouhodobý projekt kompletní nahrávky Mozartových symfonií pod vedením Sira Charlese Mackerrase.
Dlouhý seznam sólistů, s nimiž měl orchestr tu čest hrát, zahrnuje tak zvučná jména jako Emil Gilels, Paul Badura-Skoda, Arturo Benedetti-Michelangeli, Rudolf Buchbinder, Salvatore Accardo, Henryk Szeryng, Josef Suk, Maxim Vengerov, Jessye Norman, Barbara Hendricks, Christian Benda, Heinrich Schiff, Uto Ughi, Boris Pergamenschikow, Stefan Vladar, Mischa Maisky nebo Beaux Arts Trio. Z českých špičkových interpretů to jsou například Zuzana Růžičková, Ivan Moravec, Zdeněk Tylšar, Václav Hudeček nebo Michal Kaňka. PKO je rovněž oprávněně pyšný na velmi plodnou spolupráci s vycházejícími hvězdami koncertního nebe, jako jsou cellistka Sol Gabetta, houslistka Mirijam Contzen, flétnista Davide Formisano, či trumpetisté Sergei Nakariakov a Gábor Boldoczki.
Hrát s PKO je pro mnoho sólistů lákavou příležitostí vyzkoušet si kromě interpretace vlastního partu i řízení orchestru. Tento způsob práce, v minulosti zcela běžný, však není vlastní každému sólovému hráči, a tehdy se úlohy koordinátora orchestru ujímá koncertní mistr. V PKO má klíčový význam jako umělecký vedoucí, který dává hře celého ansámblu definitivní podobu. a jeho výběru proto přisuzují opravdu mimořádnou důležitost. V současné době PKO vede koncertní mistr Jiří Pospíchal a zástupce koncertního mistra Pavel Šafařík.
Posaz orchestru
Základní organizační a technické informace o Pražském komorním orchestru
®